Přítel začal psát komentáře k textům, resp. k úryvkům z textů "pod čarou", jež často pocházejí od autorů, kteří významným způsobem formovali evropské myšlení. Bylo a je pozoruhodné si v těchto komentářích číst. Proto se přítelovy komentáře staly pro mne velice inspirativním počinem, neboť jsem ho vnímal a vnímám jako jakousi (byť primárně zřejmě nezáměrnou) výzvu pro každého, kdož (ještě) čte filosofické či filosofující texty. Tedy stalo se to takovou výzvou rovněž pro mne samotného.

Přijal jsem ji, však musím hned zpočátku upozornit na to, že jaksi po svém způsobu. Začal jsem také psát komentáře, možná přesněji krátké či kratší poznámky nikoli však k textům "pod čarou".

Mé drobné marginálie a noticky se týkaly a týkají určitých myšlenek (obsažených v textech ať už "nad..." nebo "pod čarou"), které mne oslovily a zapůsobily na mne při čtení filosofických a filosofujících textů - odborných knih a statí, souborů esejí, básnických skladeb či beletristických děl.

Tyto myšlenky se možná rovněž podílely na formování evropského myšlení, mohly snad také výrazně působit v kontextu českého myšlení, avšak především a v prvé řadě měly velice silný vliv a tvarující význam pro mé vlastní myšlení.

Jakési spontánně a mnohdy i nahodile vznikající poznámky a marginálie jsem si poznamenával často (leckdy to byly marginálie doslova, neboť jsem je vpisoval "in margine" textu samotného), ale teprve pod dojmem z přítelova nápadu jsem si uvědomil, že takové poznámky mají nejen memorativní či upozorňující, anebo zvýrazňující smysl, nýbrž že je jim příslušná i další významová rovina.

Uvědomil jsem si naplno, že při čtení uvedených textů se v mé mysli dějí pozoruhodné věci, že v ní probíhá cosi, co zasluhuje daleko lepší a podrobnější reflexi, skrze kterou si mohu pro sebe sama podstatně lépe ujasnit cesty, jimiž se mé myšlení ubírá, že mohu mnohem důkladněji rozpoznat, čím jsou mé vlastní úvahy obohacovány a co mou mysl ponouká k určitému zaměření a soustředění.

Různé nápady, ideje, úvahy, které se mnohdy mimoděk objevily v mé mysli a já si je víceméně setrvačně ze zvyku zaznamenal, by se přece mohly stát velice bohatým zdrojem skutečné introspekce a následných reflexí.

Jak píše (a na řadě míst svých dalších děl rovněž uvádí) přítel, při čtení stejně jako při jiných způsobech vnímání fungují v zásadě samostatně v mém myšlení dva proudy.

Jeden se koncentruje na samotný text - sledování významu a souvislostí slov, slovních seskupení, vět, odstavců, kapitol atd., druhý se pak pohybuje po své trajektorii, pro niž je typické hodnocení, různé asociace, propojování s doposud poznaným či jen tušeným atd. Oba proudy ve svém prolínání syntetizují to, co vnímám ze čteného textu, s tím, co je již nějak předpřipraveno v mé mysli samotné.

Ze zkušenosti vím, že běžně probíhá ono syntetizování více či méně spontánně, bez dalšího, hlubšího promýšlení. V tomto případě většinou pouze registruji, že z oné syntézy může vzejít dvojí.

Buď vzniká cosi zvláštního, ba leckdy výjimečného, a to v jistém typu transcendence toho, co jsem dosud znal. Anebo (což bývá častější) dochází k tomu, že se produkty syntézy rozplynou ve zcela jednoduchých fiktivních úvahách či složitějších fantazijních imaginacích.

V dané chvíli se ovšem obojí vzájemně mísí a prolíná. Bez čehokoli dalšího v zásadě nejsem proto schopen dost dobře odlišovat jedno od druhého - prosté fikce a imaginace od něčeho vskutku významuplného. Ustavuje se cosi, co bych se odvážil nazvat "pall-mall všedního dne".

Vrátím-li se však (ať už prakticky vzápětí, anebo po kratším či delším čase) k těmto produktům (vyvolaným z mých paměťových struktur) a snažím-li se v jisté introspekci a reflexi těchto vlastních myšlenkových pohybů hlouběji je promyslet a tedy jim lépe porozumět, pak to mimo jiné (tj. zejména kromě nové orientace, určitého množství inspirace a někdy i nových překvapivých závěrů) může přinést zajímavé podněty a ponoukání k pochopení toho, jak pracuje má vlastní mysl.

Proto jsem se rozhodl v širším záběru zachytit a určitým způsobem zpracovat právě takové "ponoukavé myšlenky". Na následujících stránkách jsou tedy přítomny výsledky (a případně také důsledky ve smyslu určitých závěrů) tohoto mého rozhodnutí!