Werfel, Franz (1890 - 1945)

rakousko - český spisovatel

(H.M.)

(F. Werfel: Mezi nebem a zemí, Barrister&Principal, Praha 2016, str. 40.)

Je více než obdivuhodné, když básnivý duch člověka je rovněž pronikavý a pronikající. Je více než pozoruhodné, když se s poetickým citem pojí kritický intelekt. Obojí můžeme u Franze Werfela sledovat a jeho vídeňské přednášky to dokonale dosvědčují. Jsou kriticky břitké, lakonicky úderné a pronikavé.

"Nevím, k čemu (proč) na světě jsem..." - tedy chybí mi po-cit smyslu!

Po-cit, že jsem schopen nějaké (alespoň nějaké!) odpovědi na otázku "Proč?" Po-cit, že tu jsem k něčemu! Po-cit, že můj vezdejší pobyt má svou příčinu, která nemůže být zredukována na prostě biologickou či sociální. Po-cit, že mé vezdejší pobývání má nějaký "vyšší", "transcendující" důvod.

Takový po-cit mi schází. A schází-li pocit, nic o něm nemohu vědět, a proto vlastně nevím vůbec ... (Ano, je zde právě taková posloupnost: nejprve by bylo nutné smysl po-ciťovat a pak teprve by bylo možno o něčem takovém rozvíjet vědění.)

Avšak jsem - a jsem vnitřně i vnějšně veden, ba přímo nutkán k tomu, abych byl. A mám-li být, je potřebné a nezbytné nějak své vezdejší bytí obstarávat!

Nicméně to je ten motiv "obstarávání", běžného každodenního obstarávání, kterému přirozeně schází plná a opravdová starost - tj. starost o své plné či naplněné bytí. Taková "starost" může být motivována a ponoukána právě jen oním po-citem, o kterém bychom měli něco vědět. Po-citem smyslu!

Ale nevíme, tak tedy obstaráváme.

A básník to formuluje velice přesně a výstižně - tou nejlepší cestou obstarávání jest "umenšování možnosti utrpení cestou techniky". Taková cesta se nazývá "pokrok"!

"Das ist das Pudelskern!" mohlo by se s Faustem nadšeně zvolat, pokud by nadšení bylo na místě. Pokrok je tedy "umenšování možností utrpení cestou techniky". Soudím, že je to dobré vymezení, jež zasahuje téma pokroku v jeho jádru.

Pokusme se však trochu rozvinout tuto myšlenku. Jedná se o to, že pokrok v tomto významu umenšuje lidské utrpení v jednom jediném směru - totiž ve směru uspokojování základních lidských (více či méně) materiálních potřeb, jaké tvoří základnu Maslowovy pyramidy potřeb.

V tomto ohledu je pokrok velmi efektivní. Jeho výsledky a dopady je možné dobře sledovat na jednom základním kritériu - velice rychlém růstu a stárnutí lidské populace, které je prokazováno vlastními dějinami lidského rodu v jejich celém průběhu.

Co jiného by mohlo dokazovat účinnost pokroku ve vztahu k umenšování lidského utrpení, jež je často symbolizováno nemocemi a smrtí. Zdá se, že o tom není sporu.

Je zde ovšem ještě jeden aspekt Werfelova vymezení, jenž zůstává možná na první pohled skrytý. V čem spočívá?

Soudím, že je naprosto patrné, že mezi "věděním" (po-citem) o smyslu lidského vezdejšího pobytu a tzv. pokrokem vlastně není žádná přímá souvislost!

Pokrok sám o sobě nedává žádný smysl. Pokrok nepřináší lidským individuím žádný skutečný po-cit smyslu. Pokrok pouze redukuje, případně anuluje možnosti utrpení. Jeho role a význam ve vztahu k lidskému bytí a jeho smyslu rozhodně nejsou kladné ve smyslu "kladení". V tomto ohledu je vlastně zcela neutrální, ba indiferentní!

Pokrok prostě po-cit smyslu nebo řečeno jinak "jakési následné vědění o smyslu" negeneruje. (Termín "vědění" je užitý spíše v rámci určité usu, nicméně vlastně není adekvátní.) Je zřejmé, že v rámci obstarávání (rutinního, často monotónního, útrpného) ani generovat nemůže. Spoléhají-li příslušníci lidského rodu na cosi takového, pak v tom spočívá jedna veliká, po staletí trvající iluze lidského rodu.

Tuto iluzivní představu lze formulovat i jinak: Z přesvědčení, že pokrok (ve významu onoho umenšování možností utrpení cestou techniky) je "spásou lidského rodu", se rekrutuje další dominující představa o "pokroku jako nejvyšším účelu" a tedy i (kvazi-)smyslu dějinného pohybu.

Jako kdyby byl ŘÁD bytí demonstrován, ba přímo ztělesněn pouze pokrokem ve výše uvedeném významu! Ale tak tomu, zdá se, není. (Byť parciálně vzato i pokrok v uvedeném významu je jistou realizací ŘÁDU. Avšak jen dílčí!)

Této iluze by se tedy měl lidský rod zbavit!! Má-li ovšem na to sílu a schopnosti v prudce expandujícím automatizovaném, robotizovaném, kyborgizovaném světě virtuální reality.